Seznamte se s finalistou ceny pro nejlepší učitele a učitelky PdF UP Magister optimus 2024! Děkan PdF UP Vojtech Regec se rozhodl v letošním roce ocenit kvalitní vyučující a udělit ceny pro nejlepší učitele a učitelky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Cena děkana pro pedagogy roku bude vyhlášena 21. června 2024 na zahradní slavnosti PdF UP v Uměleckém centru UP. Do hlasování se kromě studentů může zapojit i veřejnost. Jedním z nominovaných je i Daniel Jakubíček. Přečtěte si více o tom, jak učí a co je pro něj důležité!
Kdo je Mgr. Daniel Jakubíček, Ph.D.
Narodil se 4. února 1972.
Vzdělání
1978 – 1986 Základní škola Jubilejní, Nový Jičín
1986 – 1990 Střední zemědělská škola, Nový Jičín
1991 – 1996 Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, obor česká filologie – historie (Mgr.); diplomová práce – Jan Weiss (1892–1972)
2005 Univerzita Palackého v Olomouci, doktorský studijní program, obor česká literatura, P7310 filologie (titul Ph.D. udělen 30. 9. 2005) - Disertační práce – Tři kapitoly o historické próze období Mnichova a okupace (příspěvek k dějinám kultury 20. století, obhájeno dne 17. 6. 2005)
Zaměstnání a praxe
1. září 1998 – doposud
Univerzita Palackého, Olomouc 771 01, Pedagogická fakulta, Katedra českého jazyka a literatury, odborný asistent
1. srpen 1996 – 31. srpen 1998
Základní škola Struhlovsko, Hranice 753 01, učitel českého jazyka a dějepisu
Organizační a pracovní kompetence
manager CŽV (KČJL)
tajemník KČJL
rozvrhář KČJL
koordinátor STAGu (KČJL)
Proč učím rád (úvaha, reflexe)
„Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
„Co je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
„A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“
„A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...,“ řekl malý princ, aby si to zapamatoval.
„Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška.
„Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“
„Proč v úvodních slovech mého zamyšlení nad vlastním pedagogickým úsilím volím slova francouzského klasika, jehož filozofická novela Malý princ je považována spíše za příspěvek k tematice lidského bytí, hledání lásky a přátelství a vyrovnávání se s vlastní konečností?“
„Ponořeni do existenciálních otázek života a smrti, pozapomínáme, že Malého prince je možno nahlédnout jako žáka. Žáka, který je připravován v intencích otázek hledání smyslu a pravdy života, ale je zároveň také učitelem, který nabyté vědomosti předává dál, pilotovi a čtenáři. Antoine de Saint-Exupéry nás učí příběhem a utvrzuje v ambivalentnosti vztahu – učitel rozvíjí žákův potenciál, ale zároveň je sám žákem svého žáka. Kruh zde symbolizuje nejen kompaktnost a konzistentnost interakce učitel a žák, ale pro mě symbolizuje nekonečnost ve svém působení.“
"Odpovědnost je právě ve spojení svobody a bezbřehosti látky, kterou přednáším, výběr a interpretace textů a kulturních událostí, které ač byly, mají co říct k tomu, co je a bude."
„Důležitým formujícím činitelem mého pedagogického umu byla skutečnost vlastního studia bohemistiky a dějin na FF UP v Olomouci, v letech 1991–1996. Pominu-li skutečnost, že zásadní inspirací příkladem byly osobnosti, které po dobu studia utvářely mou osobnost jak odborně, tak pedagogicky, myslím, že velkou roli hrála i doba. Zpětným pohledem vidím význam právě v přelomu z totalitní v demokratickou společnost počátku devadesátých let. V prvních letech mé plnoletosti se otevřely brány dosavadního společenského a kulturního ghetta a ze společnosti, v níž bylo vše nahlíženo omezenou optikou marxismu leninismu, jsem najednou objevil zcela netušené možnosti pohledu na svět, kulturu i literaturu, objevil nejen svobodu, ale také bezbřehý rozsah kulturního světa, jehož obraz jsem se rozhodl předávat dál. V úvodním citátu hovoří „učitelka“ liška o odpovědnosti a čase. Odpovědnost je právě ve spojení svobody a bezbřehosti látky, kterou přednáším, výběr a interpretace textů a kulturních událostí, které ač byly, mají co říct k tomu, co je a bude. Vědomí propojení minulosti s přítomností a budoucností, vědomí toho, že konstituujeme profesní osobnosti, je základní předpoklad mé profesně tvůrčí dráhy. Odpovědnost pří výkladu i práci se studenty promítám v nabídce několika možných pohledů, své interpretační závěry nestavím jako konečné, můj pohled chce být odrazovým můstkem pro přemýšlení těch druhých.“
„Čas je relativní, výchozím bodem mé úvahy je vědomí, že se výuce literatury věnuji již o chlup víc než čtvrt století. Je to hodně nebo nemálo? Vede-li nás čas k „pedagogické“ moudrosti, je tu i jeho odvrácená strana, v témže čase můžeme i „vyhořet“, upadnout do stereotypů a schémat. Učitelství vnímám jako svého druhu specifické umění. Umění velmi blízké divadlu, nejen proto, že v každém učiteli musí být kus herce, nejen proto, že tak jako je divadlo záležitostí interakce jeviště – hlediště, je i učitel v interakci se svými žáky, ale především proto, že obě instituce usilují o zážitek. Zážitek je pro mě klíčovým slovem, které mě, domnívám se, pomáhá neupadat do stereotypů. Snažím-li se zprostředkovat své zážitky z četby, života a světa, odevzdávám kus sebe. Zdá se, že tento faktor studenti oceňují, neboť nestojím před nimi jako „Bůh“, nýbrž jako člověk. Utváří-li se zážitkem i student, vidím v tom naplnění mé profese.“
„Domnívám se, že studenty pedagogického směru lze provést dějinami literatury netradičně, odborně historické studium je základ, ovšem na ten můžeme položit zážitkovou vrstvu setkávání se s literárně kulturními fenomény. Zážitkem by měla být i jejich samostatná práce včetně toho, co ke studiu bezesporu patří, a to jsou seminární práce. Ty mé vycházejí z jednoduché myšlenky, že základ učitelské profese je talent a zbytek „logistika“. Za důležitou logistiku učitelské práce považuji umění vyhledat podpůrné materiály, dále pak umění vybrat z nich informační jádro a umění tvůrčím způsobem tyto informace předat. V mých očích tyto požadavky naplňuje seminární práce, kterou nazývám „literárním atlasem“. V konečném důsledku při rozhovorech řada studentů oceňuje originalitu a prostor pro samostatný výběr autorů a jejich knih. Atlas vymezuji jen rámcově odkazem na počet děl a výčet jednotlivých národních literatur, jeho náplň si studenti tvoří sami, čímž se pro ně stává jistým dobrodružstvím poznání literatury a kultury v jednotlivých stoletích. Abych ocenil kvalitu zpracování, je atlas součástí celkového hodnocení studenta při zkoušce. Zatímco vědomostní test naplňuje podstatu odborných znalostí, atlas je esteticko-tvůrčí záležitostí a ukázkou toho, že i dospělí si umí hrát. (Umíme-li si hrát a víme-li, co chceme studentům /žákům/ přednést, máme ty nejlepší předpoklady stát se dobrými učiteli.) Poznání dané národní literatury, tvůrčí přístup a u ústní zkoušky realizované umění tvůrce pohovořit o svém díle je takový trojlístek mých pedagogických hodnot v oblasti výuky literatury.“
„Proč učím rád? Ve své krátké úvaze jsem se pokusil říci i víc, uložil jsem odpověď do mnoha slov, která možná znesnadnila jasnou odpověď. Je na čtenáři, těchto řádků, aby si sám v oněch slovech našel jádro výpovědi, neboť o tom je učitelská praxe. Jsou poučky, které musíme definovat s matematickou přesností, ale jsou myšlenky, kde právě další prostor dotváří jejich výpovědní sílu. Jestli se mi to povedlo, jsem rád. Nepovedlo-li se to, budu se těšit na přednáškách a seminářích, neboť tam je možné poznat mě jako člověka i jako pedagoga. V každém případě děkuji za tento prostor, vyjádřit se, neboť v kalupu rychle se střídajících zimních a letních semestrů, se neotevírá často.“
„Douška…“
„Po pravdě řečeno, osobně jsem si na otázku „Proč učím rád?“ vždy odpovídal slovy: „Dělám svou práci a tu práci mám rád. Když má člověk něco rád, pak všechno plyne samo.“
… Jeho vášeň a zápal pro literaturu mě motivovaly k objevování nových děl a přístupů k jejich studiu…
Z nominačních textů aneb jak to vidí studenti a studentky PdF UP:
Co na kandidátovi nejvíce oceňujete:
„Nejvíce si vážím úsilí pana doktora v tom, jak se snaží udělat literaturu pro studenty zajímavou, přínosnou a inspirativní.“ Andrea Talábová
Konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:
„Pan doktor mě velice inspiroval, pro mě inovativní metodou, vytvořením literárního atlasu, který se zaměřoval na konkrétní literárně - historické období. Na základě tohoto atlasu jsem objevila řadu pro mě dosud neznámých autorů a děl, která mají jistou literární hodnotu.“ Andrea Talábová
Co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:
„Pan doktor mě obohatil nejen o hlubší porozumění literatuře, ale také o klíčové dovednosti a perspektivy do mého budoucího povolání. Jeho vášeň a zápal pro literaturu mě motivovaly k objevování nových děl a přístupů k jejich studiu. Oceňuji, jak pan doktor aktivně podněcuje diskuse o tom, jak literatura odráží a formuje svět kolem nás. Tímto způsobem nás, studenty, motivuje k hledání spojitostí mezi literárními díly a našimi osobními životními zkušenostmi.“ Andrea Talábová